Dluhopis je cenný papír, který svému majiteli uděluje dvě zásadní práva: právo požadovat splacení dlužné částky ve jmenovitých hodnotách a právo na vyplacení stanovených výnosů za podmínek daných při vydání dluhopisu. Způsob, jakým se dojde k výši výnosu, je u dluhopisů stanoven předem. Vydávat dluhopisy může prakticky kdokoliv, v praxi jsou nejčastějšími emitenty státy, korporace a nadnárodní instituce.

Pokud je při vydání dluhopisů pevně stanovena výše úrokového výnosu, jde o tzv. fixní kupon. Pokud je naopak stanoven mechanismus pro určení výše úrokového výnosu, jde o dluhopis s plovoucím kuponem.

Dluhopisy mají nižší likviditu oproti akciím, tato nevýhoda je ale vyvážena velkou výhodou: předem známým výnosem. Některé korporátní dluhopisy nejsou na sekundárním trhu obchodovatelné, z pohledu investora tedy nejsou likvidní. U těchto dluhopisů se investor konečné výplaty financí (jistiny) dočká až k datu splatnosti; to se netýká výnosu z kupónů, které investor dostává průběžně podle plánu stanoveného emisními podmínkami.